[PHOTOGRAPHY] Random nature
11. srpna 2016 v 20:23 | Fractal Wolfie
|
Zaostřit
Zdravím! :)
Teď jsem byla dva dny s mojí familií na takovém výletě/mini-dovolené. Bylo to celkem fajn, užila jsem si to, s bratrama se teď už moc nevídáme takže bylo fajn udělat takový menší re-unite a navíc mě úplně ultimátně baví objevovat nová místa a tak, takže paráda. Samozřejmě jsem všude s sebou tahala foťák (klasika), takže jsem se vrátila s obrovskou hromadou fotek. To, co vám ukážu v tomto článku, je dost úzký výběr. Vždycky použiju tak 5% mých fotek a potom nemám tušení, co s těma ostatníma. :D
No, každopádně, doufám, že se vám budou fotky líbit a že vás moc neunudí k smrti, protože je to převážně přírodní. :)

(více fotek pod perexem)
Seriály; proč je mám tak ráda.
9. srpna 2016 v 12:00 | Fractal Wolfie
|
Prozřít
Seriály. Všichni je známe. Alespoň teda některé z těch všech tisíců, co jich na světě je. Pro mě je to docela důležitá součást života. Jo, určitě si spousta z Vás řekne něco jako "wow, tak to je teda docela smutný", "taková ztráta času", "dá se dělat místo toho tolik produktivnějších věcí", ale než mě odsoudíte, nechte mě vysvětlit, proč mám seriály vlastně tak moc v oblibě.Hodně lidí říká, že je to prostě "plácání drahocenným časem, který v životě máme". Jo, tak na tohle mě napadá hned několik protiargumentů. Já neberu jako ztrátu času něco, co mě baví. Asi to zní šíleně a nevyspěle (co byste taky mohli čekat od 15tiletého smrada), ale já to prostě beru naopak něco jako využití volného času, který mám k dispozici. Abych to vysvětlila: klasická situace, přijdu vyřízená po těžkém dni domů, kdy prostě nemám chuť ani sílu se jít třeba učit. Občas si jdu číst. Občas kreslím. Občas si hraju s kočkou. Občas komunikuji s kamarádama. A hádejte co, taky se občas dívám na seriály. Ano, správně, to, že mám ráda hodně seriálu, neznamená, že se na ně dívám neustále. Jsem schopná dělat mnoho volnočasových aktivit, mezi které patří i seriály. :)

Volný design #01
8. srpna 2016 v 19:15 | Fractal Wolfie
|
Volné designy
Takže, jak jsem říkala v minulém článku, jedu do kariéry designera. :D Jestli by se to tak dalo říct. Rozhodla jsem se, že na blog začnu přikládat různé designy s různými motivy, které budou takřka volně k rozebrání. Jako dnešní motiv jsem si vybrala vlka (na počest mého jméno, chech). Vše potřebné vám vysvětlím ve zbytku článku, jak to funguje, co dělat, když ho budete třeba chtít na svůj blog, jak design správně nastavit...Kliknutím na obrázek ↓ uvidíte náhled designu
Jak to teda funguje?
Je to vlastně úplně jednoduché. Omrknete design a jestliže se vám zalíbí a máte o něj zájem, napište mi prosím komentář, že ho berete, abych měla pojem o tom, kde moje designy lítají a pak stačí jen stáhnout složku (heslo ke složce: original), kde naleznete kromě všech prvků designu i kompletní návod, jak design nastavit a k tomu ještě bonusové věcičky, jako avatary a oddělovače. :)
SLOŽKU STAHUJTE ZDE! (je to chráněno heslem - heslo: original)
A samozřejmě, kdybyste měli jakékoliv dotazy - obracejte se na mě v komentářích. :)
Fractalwolfie xx
Dělám designy? (ukázky + možnost objednávky)
8. srpna 2016 v 16:15 | Fractal Wolfie
Dělám designy?
Odpověď: ano. Chápu, že podle jednoduchosti vzhledu tohoto blogu byste nejraději usuzovali jinak, avšak, zdání klame. Na svém blogu mám ráda minimalismus, ale vím, že hodně lidí si potrpí na parádně vyšperkovaný design se vším všudy - a já jsem schopná ho vytvořit. V tomto oboru rozhodně nejsem nová, tvořením designů na blogy se zabývám přibližně od roku 2010. Je to prostě činnost, která mě baví. Při tvoření designu na blog nevnímám čas.
Ukázka novější tvorby
Tak jo, tolik k začátečnímu nezáživnému úvodu! Nejprve bych vám ráda ukázala něco z mé tvorby, abyste vůbec věděli, co máte čekat. :) (když rozkliknete ikonku, budete přesměrováni na větší náhled designu)
-
Ukázka starší tvorby
Možnost objednávky designu na míru?
Možnost individuálních objednávek na designy zvážím, pokud by teda byl zájem. :) V jiných případech je dost možné, že sem budu přidávat různé designy, které si budete moct volně nastavit na blog. Výhoda objednávek - váš design je přímo na míru, přesně tak, jak ho chcete. Ozvěte se mi teda prosím, do komentářů, jestli byste něco na takovýhle způsob chtěli. :)
Zatím čau a těším se,
Fractalwolfie xx
[DIGITAL ART] Dívka s mečem
7. srpna 2016 v 23:59 | Fractal Wolfie
|
Vzít tužku
Dnešní výplod. Spíš jen taková malá skeč, než velké umění. Jen tak, pro radost. Mám hrozně ráda kápě, pláště (obzvláště když to jsou takové ty assasinské - jednu mám doma, hehe) a dost mě baví takovýhle styl malování v sai, je to prostě krátké, nevyčerpávající a poklidné, ne nic složitého. :) Jinak, digitálně se mi kreslí dobře, ale pořád to není to pravé ořechové. Je sice super, že můžu smazat jakoukoliv chybu, ale přijde mi, že se do toho tolik nevžívám jako při tradiční kresbě/malbě. No, obojí má své kouzlo.

Jsem na sebe pyšná, že dokážu malovat postavy kompletně bez předlohy. Je to super pocit.
Díky za přečtení/prohlédnutí, pokud jste tu poprvé, napište mi rozhodně komentář, nebo tak něco, ráda vám odpovím. :)
[PHOTOGRAPHY] Ticho před bouří
7. srpna 2016 v 15:06 | Fractal Wolfie
|
Zaostřit
/comeback po jednom roce/
Takže, tyhle fotky jsou už trochu starší, ale teď nedávno jsem je vytáhla a prostě se mi líbily. Pamatuju si, jak jsem je fotila. Jsou to vlastně jedny z prvních fotografií na mojí zrcadlovce, takže skoro úplné začátky. Nejsou rozhodně dokonalé a ani tolik zajímavé, ale vedou mě k nim nostalgické vzpomínky, tak jsem je tu chtěla zveřejnit.

[PHOTOGRAPHY] Letní hmyz
23. června 2015 v 16:07 | Fractal Wolfie
|
Zaostřit
Zdravím všechny!
Takže, dneska jsem měla opět po nějaké době dost chuť a hlavně čas na to vytáhnout foťák, hodit se do klidu a fotografovat všechno kolem sebe. A bylo to fajn. Fakt ráda pozoruju tyhle malý hmyzáky. (ikdyž pořád někam lítaj a člověku trvá tisíc let než se mu je podaří zaostřit :D)

Citová závislost
22. června 2015 v 20:08 | Fractal Wolfie
|
Prozřít
Dnešní "úvahu", vyzpovídání se z mýho nudnýho života, říkejte si tomu jak chcete, bych chtěla věnovat celkem rozsáhlému tématu - a tím je citová závislost.
Jinými neodbornými slovy; to, když pořád usilujete o něcí pozornost, ikdyž víte, že dotyčná osoba o váš naprosto nestojí a vy o ní vlastně taky nestojíte, ale přesto ji nechcete ztratit a vlastně byste pro ni udělaly téměř cokoliv. Jo, jo, zní to dost chaoticky, ale ty z vás, kdo to zažily, jistě vědí přesně, o čem mluvím.
Mám takové tušení, že už celkem dlouhou dobu jsem citově závislá na jedné "kamarádce". Prozatím jí budeme říkat K. Takže, s touhletou K. jsem se seznámila před 3 roky, na nové škole. Nejprve byla docela fajn. Vlastně hodně fajn. Prostě normální kamarádka. Někdy tam nějaké ty hádky byly, ale nic zlomového, znáte to. Postupně se to začalo zhoršovat. Vždycky jsme se usmířily, ale po nějaké době jsem si začala uvědomovat, že jsem to vlastně já, kdo vždycky přijde s omluvou a usmířením jako první a že jí je naše kamarádství vlastně lhostejné, ikdyž se s nikým jinym kromě mě nebavila. K. na mě pořád vyhledávala chyby, chytala hysteráky z každé malé blbosti, co jsem udělala a když ublížila ona mě, bylo jí to vlastně úplně jedno.
Dlouhou dobu jsem to s ní nějak přežívala a říkala jsem si, že taková ona asi prostě je. Když mi jednou napsala (ano, slyšíte správně, napsala mi na facebooku; rozhovor z očí do očí se mnou by byl asi pod její úroveň), že mě vyloženě nesnáší, že pro mě dělá tolik věcí a já jí vůbec nejsem vděčná, měla jsem chuť jí nakopnout a už se s ní nikdy nebavit - místo toho jsem jí napsala největší blbost, jakou jsem vůbec napsat mohla.
Místo optimálního
"sakra, nebejt mě tak se na týhle škole nebavíš absolutně s nikým.. to já bych měla bejt ta, co tě nesnáší, protože se pořád povyšuješ nad ostatní, za nic nikdy nepoděkuješ, blablabla.."
jsem napsala stupidní
"jo, tak promiň.. pokusim se bejt lepší. moje chyba."
Jo, já vim. Vážně absolutně debilní odpověď. Od té doby jsem jí pořád nadbíhala, pomáhala a tak všechno, ale přitom můj mozek jasně říkal vdycky "NE!". Pak se ale něco stalo, a najednou jsme se nebavily. Pro mě to vlastně bylo celkem v pohodě - ona si asi ale uvědomila, že mě jako kamarádku fakt potřebuje. Tak jsem z nějakýho neznámýho důvodu (asi ze soucitu a v naději, že je lepší) s ní začala tak nějak znova "vycházet".
Od té doby se to trošku zlepšilo. Pořád mi to ale vadí. Nezměnila se. Snažím se s ní moc nebavit. Ale pořád je tu ta věc, že ikdyž jsem na ní často brutálně naštvaná, vlastně jí to nedokážu nikdy říct a jsem na ní nepochopitelně milá, jako by se nic nestalo. Nebo ještě horší - když je ona z nepochopitelnýho důvodu naštvaná na mě a já se snažim přesvědčit, že mi to lastně vůbec nevadí, že je na mě tahle neuvěřitelně špatná osoba naštvaná, ale potom se s ní stejně nenápadně snažim dát do kontaktu, abych se ujistila, že je naše "kamarádství" v pořádku.
Dokážete se s těmito pocity někdo ztotožnit? Pokud ano, nevíte, jak se s tou celou situací vypořádat?
Díky za přečtení i za případné rady,
Coma. xx
I'm not perfect, I'm just perfectly me.
12. září 2014 v 20:57 | Comatose

Jsem Pražačka, narodila jsem se 25.10.2000 a je mi tedy 15 let. Řekla bych, že jsem přesně v tom věku, kdy jsem na polovinu věcí moc stará a na tu zbylou polovinu moc mladá. Vlastně ještě pořádně nevím, co od života čekat.
Chodím na jedno z mnoha osmiletých gymnázií v Praze, konkrétně nastupuji do kvinty (=prvák). Se školou nemám moc blízký vztah, ale jelikož je to místo, kde se odehrává až přehnaně velká část mýho života, snažím se to aspoň tak nějak akceptovat. Alespoň jsou tam dost super lidi.
Nejsem si úplně jistá, co bych měla říct o mé osobě. Ráda komunikuji s lidma, ale zároveň mi nevadí zůstat třeba celý den doma. Jsem poměrně upřímný člověk. Zároveň jsem docela empatická a mnohokrát jsem si ověřila, že dokážu odhadnout cizí osobnost. Mluvím celkem dost často sarkasticky, ale nedokážu říct, že všichni můj humor chápou. Nevadí. V životě se chci nejspíše zabývat psychologií.
Co se koníčků týče, jsem docela všestranně zaměřená. Jím, spím, kreslím, píšu, skautuju, hraju na cello, fotím, jezdím, a prostě dělám tak nějak všechno, co mě baví. Dokážu se hodně snadno nadchnout pro novou věc.
Tak. A to je asi prozatím všechno. Díky, že jste ty moje kydy přetrpěli až do konce a zároveň se omlouvám za ztrátu 2 minut vašeho drahocenného času.
Fractal Wolfie xx















